Je to tak. Čím jsem starší a obzvlášť od té doby, co jsem máma a děti odrůstají z miminek na školáky, je ze mě mnohem větší „cíťa“ a dojímám se nad běžnými denními maličkostmi. Jako třeba když přijde moje máma hlídat děti a oni na ni skočí, obejmou a opusují, když se k ní přitulí na gauči a nechají si číst z knížky. Asi v tom trochu vidím sebe, když jsem byla malá a nevěřícně vidím, jak čas pádí a že to jsou chvíle, které si chci pamatovat navždycky.
Jestli to i vy cítíte stejně, vezměte svou maminku, babičku, dceru a přijďte si užít holčičí den na focení. Stojí to za to.
